Ruský politolog Morozov: Válka může trvat také několik let

Rusko před rokem za­útočilo na Ukrajinu s pochybnými cíli jako „demilitarizace“ a „denacifikace“ sousedního státu. Co podle vás ve skutečnosti motivovalo Kreml k tomu, aby se pustil do tak agresivního vojenského hazardu?

Ačkoli Kreml během roku zveřejnil celou řadu cílů tohoto „vojenského dobrodružství“, jsou jasné tři cíle, na které se zjevně orientuje také (ruský prezident Vladimir) Putin. První je zábor čtyř oblastí Ukrajiny – Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské, jejichž anexi už ruský parlament loni schválil.

Druhým cílem je kapitulace Kyjeva – Rusko usiluje o to, aby se změnilo vedení Ukrajiny a na jeho místo přišla vláda loajální Moskvě. Třetí cíl války je pak pokus vynutit si od Západu změnu vztahu k Rusku, zejména od Evropské unie a USA.

To, že se rozhodl pro „frontální válku“, přímou vojenskou invazi, bylo velmi nečekané. I nyní po roce je Putinova logika těžko pochopitelná

Proto vidíme mnoho různých prvků, nejen válku v samotné Ukrajině, ale také vydírání a hrozby vůči západním zemím. Kreml přitom využívá bizarní rétoriku, když mluví o tom, že bojuje s nacisty v Kyjevě či se „zahnívajícím Západem, který nectí tradiční hodnoty“.

Všechny tyto cíle jsou ale zcela absurdní. Takto nelze dosáhnout jakékoli sympatie vůči Rusku či změny politické orientace Ukrajiny.

K čemu Putin osobně potřebuje Ukrajinu a tuto válku?

Pro většinu expertů a analytiků, kteří se Ruskem zabývají, byly události února loňského roku nečekané. Samozřejmě všichni sledovali, jak Kreml stupňuje vojenský potenciál na hranici s Ukrajinou, avšak mnozí předpokládali, že bude pokračovat spíš v tzv. hybridní válce, zaměří se na vydírání, ekonomický nátlak, propagandistické kampaně.

Po anexi Krymu se Kremlu, alespoň z jeho pohledu, dařilo poměrně úspěšně manipulovat veřejným míněním, a dokonce v různých evropských zemích budovat jakési spřízněné struktury. To, že se rozhodl pro „frontální válku“, přímou vojenskou invazi, bylo velmi nečekané. I nyní po roce je Putinova logika těžko pochopitelná. Argumentoval přitom tím, že „se to muselo udělat nyní, protože za několik let by to bylo složitější“.

Po druhém návratu do Kremlu si začal klást neadekvátní, imaginární cíle. Je příliš dlouho u moci a moc se pro něj stala jakýmsi jedem

Touto válkou však Kreml nemůže žádným způsobem dosáhnout změny situace ve východní či střední Evropě nebo ve světě. Je zjevné, že vede nějakou sebevražednou politiku. Putinovo jednání se vymklo politické racionalitě a jeví se jako politika vytváření chaosu a katastrof, která pohltí i samotné Rusko.

Hraje snad roli Putinova uražená ješitnost? Mstí se za nějaké osobní křivdy?

Ano, souhlasím s tím. Čím víc to sledujeme, tím víc zjišťujeme, že se Putin řídí hlavně uznáním či neuznáním svých osobních úspěchů jako politika. V první dekádě jeho působení ho aktivně podporovali mnozí světoví politici a považovali jej za ruského demokratického vůdce. Rusko mělo dveře otevřené a aktivně spolupracovalo s NATO a směřovalo i k bezvízovým vztahům s EU.

Putin by mohl tvrdit, že válka už na ruském území začala, což zatím neudělal. Bude to sice pokrytectví, ale vyloučit to nelze

Putin si neměl na co stěžovat. Když dnes mluví o křivdách, apeluje k událostem z dávné minulosti, kdy vůbec nebyl u moci, vzpomíná třeba na bombardování Jugoslávie. Po druhém návratu do Kremlu si začal klást neadekvátní, imaginární cíle. Je příliš dlouho u moci a moc se pro něj stala jakýmsi jedem.

Někteří politici varují, že Rusko může zvítězit ve válce, pokud Ukrajina co nejdříve neobdrží nezbytné zbraně. Proč Západ otálí s poskytnutím Kyjevu výzbroje nezbytné k rychlému postupu? Má vůbec zájem na rychlém vítězství?

Nepochybuji o tom, že tzv. globální aliance, která vznikla kolem podpory Ukrajiny, a je to více než 40 zemí, plně podporuje Ukrajinu a je připravena udělat všechno, aby jí pomohla. To je zjevné a jednou z těchto zemí je i Česká republika, která od počátku má velmi důslednou pozici. To, že se mnozí snaží situaci popohnat, má dva důvody: jeden spočívá v tom, že takové množství zbraní, které potřebuje Ukrajina, západní země ve volném režimu nemají.

Nikdo však nepochybuje o tom, že Putin bude válčit dál. Dokud je živý, dokud je u moci, bude tak či onak pokračovat ve válce

Další důvod je – a spory se vedou i ve Washingtonu – znepokojení, že by Ukrajina mohla začít operovat na ruském území. To by samozřejmě změnilo vnímání války. Kyjev sice ujišťuje, že nemá zájem na bojových akcích na ruském území, avšak jistý problém je v tom, že Kreml za svá území považuje i čtyři anektované oblasti. Putin by mohl tvrdit, že válka už na ruském území začala, což zatím neudělal. Bude to sice pokrytectví, ale vyloučit to nelze.

Kyjev nicméně obdrží to, co potřebuje, včetně letadel, a bude to už brzy. Varovné výzvy politiků pak mají především vyburcovat k aktivnější podpoře Ukrajiny.

Navzdory dosavadním nezdarům je Kreml podle všeho odhodlán pokračovat v invazi a není vyloučeno, že to může trvat i několik let. Má na to?

Je těžké si představit, že by cílem války bylo jen dobytí území, ze kterého uprchla již většina obyvatel a které je prakticky neobyvatelné. Válka přitom ohromuje svou neuvěřitelnou krutostí. Nikdo však nepochybuje o tom, že Putin bude válčit dál. Dokud je živý, dokud je u moci, bude tak či onak pokračovat ve válce.

Ruští obyvatelé budou v případě svržení Putina akceptovat postavu, kterou prosadí jeho okolí

I kdyby nastalo určité pozastavení bojových operací a vznikla by jakási dělicí linie, žádná dohoda nebude a žádné příměří nenastane. Bude dál pokračovat úsilí o její překonání ze strany Kremlu a také Kyjev bude usilovat v osvobození svého území. Válka tudíž může skutečně trvat několik let. Má se přitom za to, že pokud nenastane nic radikálního, pak Kreml má zdroje přinejmenším na tři roky včetně materiálních i finančních. Pokračuje ale úsilí o ekonomické oslabení Ruska.

Někteří experti varují, že v důsledku porážky Ruska může v zemi s jadernými zbraněmi vzniknout nekontrolovaný chaos. Existuje reálná hrozba, že se situace vymkne kontrole?

Je zjevné, že v Rusku mají značnou roli soukromé vojenské společnosti, jakési komerční armády. Ohromné množství mužů se nechává najmout za peníze. Nejde přitom o soukromé bezpečnostní struktury, ale o skutečné militární organizace. To v budoucnu může ovlivnit situaci. Zatím ale nepředstavují reálnou sílu, která by měla nějaký plán.

Některé průzkumy dokonce naznačují, že tři čtvrtiny obyvatel přímo podporují válku

Neustále se ale spekuluje o třech možnostech: že Kreml může použít jaderné zbraně, že Putinův nástupce bude „horší než Putin“ a třetí je, že pokud odstoupí, vypukne občanská válka. Podle mého názoru ale nic z toho nehrozí. Pravděpodobnost chaosu a občanské války je velmi nízká. Ruští obyvatelé budou v případě svržení Putina akceptovat postavu, kterou prosadí jeho okolí. Lidé budou souhlasit s tím, že se moci ujme jiný člověk a semknou se nejspíš kolem něj v naději, že se život normalizuje.

Rusko ničí životně důležitou infrastrukturu Ukrajiny, rakety padají na obytné domy a zabíjejí Ukrajince. Ruská média o tom informují s notnou dávkou škodolibosti, a dokonce nadšení. Jak ruská společnost vnímá tento kult války?

To je velmi důležitá otázka. Válka je hrozivým důsledkem celého postsovětského vývoje Ruska. Je jakousi tečkou za celým třicetiletím, nejen Putinovým vládnutím. Je to ohromný krach ruské společnosti.

Sociologické průzkumy naznačují, že je možná deset až dvanáct procent obyvatel, kteří považují válku za nepřípustnou, uvědomují si, že Rusko je odpovědné, chápou, že je to agrese a že to bude mít pro zemi těžké následky, avšak většina společnosti působí jako jakási „slepá skvrna“.

Značná část Rusů je připravena bojovat. A mnozí stejně jako za minulých režimů si říkají, že „můj život nic neznamená, musím se obětovat“

Mnozí lidé nevnímají, do jaké propasti se Rusko dostává, přivírají oči a snaží se od toho distancovat. Některé průzkumy dokonce naznačují, že tři čtvrtiny obyvatel přímo podporují válku. Je to katastrofa, protože tito lidé nikam nezmizí. I kdyby byl Putin sesazen a poražen ve válce, společnost zůstane a vyžádá si to obrovskou práci, aby se vrátila do normálu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v noci před loňskou invazí rétoricky obrátil na Rusy slovy ze známé sovětské písně a zeptal se, zda „chtějí Rusové válku“. Jaká je po roce odpověď na tuto otázku?

Do 24. února by mnozí řekli: „Ne.“ Nechtěli (Rusové) válku, ale nějaké výhody, aniž by jim to ublížilo. Před válkou se všichni domnívali, že Kreml se pokouší nějakou lstí najít výhodu. Po invazi však ruskou společnost vidím jinak: Značná část Rusů je připravena bojovat. A mnozí si stejně jako za minulých režimů říkají, že „můj život nic neznamená, musím se obětovat“. Rusové jsou nyní připraveni bojovat a čím déle válka trvá, projevuje se „chuť na válku“. Pokud se jí v prvních měsících značná část Rusů bála a nevěděla o jejích důsledcích, nyní se nechali vtáhnout do války a chtějí bojovat.

Putinova anexe nebude akceptována

Kdo a jak může ukončit tuto válku?

Myslím, že globální aliance nakonec zvítězí. Představa, že Kreml se svým vojenským dobrodružstvím tak či jinak zvítězí, by znamenala zhroucení světa.

Většina evropských politiků mnohokrát zopakovala, že sice neznají způsob, kterým Kreml bude poražen, ale je zřejmé, že se vítězem nestane. Navzdory veškerému úsilí Kreml nemůže zvítězit. Putinova anexe nebude akceptována. Nedosáhne toho, o co usiluje, aby svět uznal, aby akceptoval tuto agresi jako přijatelný postup. Není to možné.

Alexandra Malachovská

novinky.cz