Czech — Alexander Morozov

Ruský politolog Morozov: Válka může trvat také několik let

Rusko před rokem zaútočilo na Ukrajinu s pochybnými cíli jako „demilitarizace“ a „denacifikace“ sousedního státu. Co podle vás ve skutečnosti motivovalo Kreml k tomu, aby se pustil do tak agresivního vojenského hazardu?

Ačkoli Kreml během roku zveřejnil celou řadu cílů tohoto „vojenského dobrodružství“, jsou jasné tři cíle, na které se zjevně orientuje také (ruský prezident Vladimir) Putin. První je zábor čtyř oblastí Ukrajiny – Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské, jejichž anexi už ruský parlament loni schválil.

Druhým cílem je kapitulace Kyjeva – Rusko usiluje o to, aby se změnilo vedení Ukrajiny a na jeho místo přišla vláda loajální Moskvě. Třetí cíl války je pak pokus vynutit si od Západu změnu vztahu k Rusku, zejména od Evropské unie a USA.

To, že se rozhodl pro „frontální válku“, přímou vojenskou invazi, bylo velmi nečekané. I nyní po roce je Putinova logika těžko pochopitelná

Proto vidíme mnoho různých prvků, nejen válku v samotné Ukrajině, ale také vydírání a hrozby vůči západním zemím. Kreml přitom využívá bizarní rétoriku, když mluví o tom, že bojuje s nacisty v Kyjevě či se „zahnívajícím Západem, který nectí tradiční hodnoty“.

KOMENTÁŘ: Rusko se sune ke katastrofě, elity musí Putina odstavit

Po devíti měsících od začátku agrese je i Kremlu jasné, že na bojišti Ukrajinu neporazí. Rusko se čím dál víc blíží totální izolaci a katastrofě, která bude znamenat definitivní konec postsovětské éry, píše v komentáři pro iDNES.cz ruský publicista Alexandr Morozov.

Ruské jednotky se stáhly z Chersonu, ale Kreml nehodlá válku ukončit. Většina analytiků se domnívá, že ruské síly budou pokračovat v ostřelování ukrajinské infrastruktury a připravují se k nástupu v Donbasu a Záporožské oblasti. Jenže Rusko žádnou perspektivu vojenského ani politického úspěchu nemá. Putinova paličatost připomíná politickou sebevraždu.

Východní křídlo NATO posiluje, do Aliance vstupuje Finsko a Švédsko. Británie a Evropská unie cvičí velké kontingenty ukrajinských vojáků, vojenské dodávky Ukrajině nijak neslábnou. Putinovo dobrodružství obnažilo veškeré vojenské možnosti Kremlu a ty už dnes zdaleka nepůsobí tak přesvědčivě a zlověstně, jako před válkou. Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci o reparacích pro Ukrajinu a europarlament se chystá označit Rusko za „teroristický stát“.

Před deseti lety se Rusko chovalo jako umírněná autokracie směřující k technologické modernizaci. Rozšiřovalo mezinárodní spolupráci. V roce 2012 po sedmnáct let trvajících rozhovorech vstoupilo do Světové obchodní organizace, v letech 2010 až 2012 se debatovalo o bezvízovém styku se zeměmi EU. Největší ruské firmy se prosadily na globálním trhu. To vše dnes vypadá jako sen. Z toho, kam se Rusko během třiceti let po rozpadu SSSR dostalo, zůstaly jen ruiny.

Putinův psychický stav je zlý, říká politolog. Střední Evropu čeká těžké období

Ještě v pondělí před polednem se zdálo, že by se ukrajinskou krizi mohlo podařit uklidnit. O několik hodin později už však projev Vladimira Putina určený ruskému obyvatelstvu sledoval se znepokojením celý svět. Po jeho nebývale silných slovech bylo zjevné, že hledání mírového řešení u diplomatického stolu není na pořadu dne. Alespoň podle ruského prezidenta ne.

Redakce Seznam Zpráv se ještě v pondělí večer spojila s ruským politologem Alexandrem Morozovem. V rozhovoru, který vám předkládáme, hovoří nejen o výhledu do budoucna, ale neskrývá ani obavy o duševní zdraví Vladimira Putina a nabízí vhled mezi „obyčejné“ ruské obyvatelstvo.

Co se dá vyčíst z pondělního projevu Vladimira Putina?

Putinův projev na mě působil tíživým dojmem. Myslím, že jeho psychický stav je velmi nebezpečný. Uzavřel se do argumentační smyčky, která vylučuje možnosti dialogu. Úplně se uzavřel do své bubliny. Jeho agresivita jednoznačně stoupá. Vsadil na hrubý tlak. Evropské země budou potřebovat větší konsolidaci, zdrženlivost a jasnost v kolektivních akcích proti Kremlu.

Čeká nás rozhodování o sankcích, o přerušení ekonomických vazeb. Nelze vyloučit ani osobní sankce vůči samotnému Putinovi.

Reakce Česka byla odvážná. Kreml ztrácí špionážní uzel, říká ruský politolog

Éra Miloše Zemana a jeho známostí v Rusku dle ruského politologa Alexandra Morozova pomalu končí. Vztahy mezi Českem a Ruskem ale šanci na nápravu dostanou, až skončí i Vladimir Putin.

Rusové jsou zvyklí, že mají vládu, která zakopává o vlastní nohy. Kreml ráznou reakci Česka zjevně nečekal, i proto odpovídá hystericky až směšně, hodnotí poslední dění na rusko-českém poli v rozhovoru pro Seznam Zprávy ruský politolog Alexander Morozov.

Jak hodnotíte současný vztah mezi Českou republikou a Ruskem?

Jde o opravdu hlubokou krizi. Moskva sice možná věděla, že Bellingcat má informace, že v říjnu 2014 ve skladu ve Vrběticích operovali ruští agenti, je však jasně vidět, že i tak byla pro Moskvu obrovská rána, že výsledky vyšetřování oznámili předseda vlády a ministr vnitra. Moskva zjevně nebyla připravená na to, že Praha vyhlásí ultimátum v reakci na nepřiměřené vyhoštění českých diplomatů. Takový odvážný krok ze strany České republiky nečekala. Prohlášení prezidenta Zemana o dvou verzích samozřejmě umožňuje Kremlu vést propagandu pro vlastní obyvatelstvo, ale z pohledu mezistátních vztahů to nic nemění k lepšímu.

Ruský politolog: Zeman je v Moskvě za zrádce, chystá se protičeská kampaň

Jak byste popsal současný stav česko-ruských vztahů?
Jedním slovem katastrofa. Jsme na tom nejhůře v postsovětské éře. Ale jejich zhoršení má pochopitelně reálný základ. Čeští politici po roce 2014 dělali řadu vstřícných kroků vůči Moskvě, snažili se udržet dobré vztahy bez ohledu na anexi Krymu a sankční režim. Prezident Zeman jel před třemi lety s velkou delegací podnikatelů do Moskvy, česká strana tam chtěla zakládat rusko-české fórum. Skupina lobbistů kolem prezidenta očekávala navázání vztahů. V Moskvě se ale žádné reálné podpory nedočkali, jejich nabídky se v Kremlu setkaly s naprostou lhostejností.

Druhou věcí je, že Česko už nejméně deset let řeší problém obřího kontingentu na ruském velvyslanectví. Vyměnilo se více než pět ministrů zahraničí a každý z nich se diskrétně a diplomaticky snažil tento problém vyřešit. Češi věděli, že tak velký kontingent zpravodajců na ambasádě se nevěnuje pouze Česku, ale i dalším zemím jako je Německo. Argumenty české vlády byly zcela opodstatněné, Rusko ale na to nijak nereagovalo. Výsledkem těchto dvou okolností – z jedné strany lhostejnost k iniciativám českých lobbistů a z druhé strany ignorování výzev k zredukování ambasády – je fakt, že se vzájemné vztahy dnes dostaly do slepé uličky.

V Moskvě budou usilovně pátrat, kdo Babiše pošťouchnul k tak tvrdému kroku – protože jak víme, v očích Moskvy česká vláda nemůže činit samostatná rozhodnutí.

Alexandr Morozov ruský politolog

Litujeme, ale maximální počet shlédnutí tohoto nasdíleného článku byl přesáhnut. Chcete-li si jej přečíst, aktivujte si idnes.cz

Novýchod #03 2018

Novýchod 3-2018