Putin musí konečně říct, co dál s válkou, hodnotí vzpouru ruský komentátor

Jak ruská společnost vnímá události kolem Prigožinova sobotního „pochodu spravedlnosti“? Jako pokus o puč? Zradu? Vojenskou vzpouru? Banditskou formu vyjednávání?
V ruské společnosti existují různé segmenty s různými postoji k puči. Je jasně patrné, že ve středním a jižním Rusku, kde je obyvatelstvo již aktivně zasaženo válkou, byla Prigožinova akce přijímána s pochopením a sympatiemi. Obyvatelstvo nechápe, proč se válka tak vleče, proč jim nad hlavami létají ukrajinské drony. Mnozí se domnívají, že mají Prigožin a jeho Z-patrioti pravdu, když se Putina otevřeně ptají, proč válka skončila ve slepé uličce.

Jiná část obyvatelstva se prostě bojí chaosu a občanské války a Wagnerův pochod považuje za příznak nebezpečí. Různé části civilní a vojenské byrokracie v různých oblastech Ruska vnímají to, co se stalo, jako příznak nějakého konfliktu „nahoře“. Když Prigožin od dubna do poloviny června veřejně a velmi ostře hovořil o stavu věcí, mnozí mu naslouchali a říkali si: To nemůže být jen jeho pohled, možná ho podporuje část bezpečnostních složek.

Pokud se ve špičkách ruských elit rozběhne nějaký proces podobný „perestrojce“, obyvatelstvo bude jeho iniciátory přátelsky následovat a rychle se dohodne na pohřbení putinismu.

Tento text je součástí prémiového obsahu pro předplatitele. Litujeme, ale tento nasdílený článek překročil maximální počet zhlédnutí.

iDnes.cz

KOMENTÁŘ: Rusko se sune ke katastrofě, elity musí Putina odstavit

Po devíti měsících od začátku agrese je i Kremlu jasné, že na bojišti Ukrajinu neporazí. Rusko se čím dál víc blíží totální izolaci a katastrofě, která bude znamenat definitivní konec postsovětské éry, píše v komentáři pro iDNES.cz ruský publicista Alexandr Morozov.

Ruské jednotky se stáhly z Chersonu, ale Kreml nehodlá válku ukončit. Většina analytiků se domnívá, že ruské síly budou pokračovat v ostřelování ukrajinské infrastruktury a připravují se k nástupu v Donbasu a Záporožské oblasti. Jenže Rusko žádnou perspektivu vojenského ani politického úspěchu nemá. Putinova paličatost připomíná politickou sebevraždu.

Východní křídlo NATO posiluje, do Aliance vstupuje Finsko a Švédsko. Británie a Evropská unie cvičí velké kontingenty ukrajinských vojáků, vojenské dodávky Ukrajině nijak neslábnou. Putinovo dobrodružství obnažilo veškeré vojenské možnosti Kremlu a ty už dnes zdaleka nepůsobí tak přesvědčivě a zlověstně, jako před válkou. Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci o reparacích pro Ukrajinu a europarlament se chystá označit Rusko za „teroristický stát“.

Před deseti lety se Rusko chovalo jako umírněná autokracie směřující k technologické modernizaci. Rozšiřovalo mezinárodní spolupráci. V roce 2012 po sedmnáct let trvajících rozhovorech vstoupilo do Světové obchodní organizace, v letech 2010 až 2012 se debatovalo o bezvízovém styku se zeměmi EU. Největší ruské firmy se prosadily na globálním trhu. To vše dnes vypadá jako sen. Z toho, kam se Rusko během třiceti let po rozpadu SSSR dostalo, zůstaly jen ruiny.

Читать далее «KOMENTÁŘ: Rusko se sune ke katastrofě, elity musí Putina odstavit»

Ruský politolog: Zeman je v Moskvě za zrádce, chystá se protičeská kampaň

Jak byste popsal současný stav česko-ruských vztahů?
Jedním slovem katastrofa. Jsme na tom nejhůře v postsovětské éře. Ale jejich zhoršení má pochopitelně reálný základ. Čeští politici po roce 2014 dělali řadu vstřícných kroků vůči Moskvě, snažili se udržet dobré vztahy bez ohledu na anexi Krymu a sankční režim. Prezident Zeman jel před třemi lety s velkou delegací podnikatelů do Moskvy, česká strana tam chtěla zakládat rusko-české fórum. Skupina lobbistů kolem prezidenta očekávala navázání vztahů. V Moskvě se ale žádné reálné podpory nedočkali, jejich nabídky se v Kremlu setkaly s naprostou lhostejností.

Druhou věcí je, že Česko už nejméně deset let řeší problém obřího kontingentu na ruském velvyslanectví. Vyměnilo se více než pět ministrů zahraničí a každý z nich se diskrétně a diplomaticky snažil tento problém vyřešit. Češi věděli, že tak velký kontingent zpravodajců na ambasádě se nevěnuje pouze Česku, ale i dalším zemím jako je Německo. Argumenty české vlády byly zcela opodstatněné, Rusko ale na to nijak nereagovalo. Výsledkem těchto dvou okolností – z jedné strany lhostejnost k iniciativám českých lobbistů a z druhé strany ignorování výzev k zredukování ambasády – je fakt, že se vzájemné vztahy dnes dostaly do slepé uličky.

V Moskvě budou usilovně pátrat, kdo Babiše pošťouchnul k tak tvrdému kroku – protože jak víme, v očích Moskvy česká vláda nemůže činit samostatná rozhodnutí.

Alexandr Morozov ruský politolog

Litujeme, ale maximální počet shlédnutí tohoto nasdíleného článku byl přesáhnut. Chcete-li si jej přečíst, aktivujte si idnes.cz